Zajímavé daňové judikáty NSS

Připravili jsme pro Vás výběr zajímavých daňových judikátů Nejvyššího správního soudu:

Stejnokroje v daňově účinných nákladech
3 Ads 35/2011-59 ze dne 26. 1. 2012
Přestože zákon blíž nedefinuje, jak by měl stejnokroj vypadat, NSS je toho názoru, že pokud má být nějaký oděv považován za jednotné pracovní oblečení, musí na něj být určité požadavky kladeny. Jednotné pracovní oblečení zaměstnanců by mělo být nezaměnitelné s občanským nebo společenským oděvem a také s jednotným pracovním oblečením jiného zaměstnavatelského subjektu. Za tím účelem by mělo vykazovat určité nezaměnitelné identifikační a individualizační znaky zaměstnavatele (například logo), z nichž by pro třetí osoby jednoznačně vyplývalo, že se jedná o jednotné pracovní oblečení daného zaměstnavatele.

Dohadné položky na mzdy
7 Afs 16-2012-40 ze dne 7. 6. 2012
Již potřetí se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou tvorby a daňové uznatelnosti problematikou dohadných položky na roční odměny zaměstnanců. Poprvé obsahuje konkrétní vodítko pro účetní a daňové posouzení těchto dohadných položek.
Nejvyšší správní soud potvrdil již dříve deklarovaný princip, podle něhož roční prémie a obdobné mzdové bonusy účtované v rámci účetní závěrky formou dohadné položky mohou být daňově uznatelné pouze za předpokladu, že na tyto prémie zaměstnancům vznikl právní nárok již v období, za které je o tvorbě dohadné položky účtováno. V opačném případě by náklady na tyto bonusy byly v souladu se zásadou věcné a časové souvislosti uznatelné až v období, v němž se rozhodne o jejich vyplacení.
Základním kritériem pro rozlišení, zda lze či nelze daňově účinnou dohadnou položku vytvořit, je podle Nejvyššího správního soudu, zda roční odměna představuje nárokovou či nenárokovou složku mzdy. S odvoláním na judikaturu Nejvyššího soudu náleží mezi nárokové složky mzdy takové odměny, které jsou vázány na dosažení konkrétních, objektivně měřitelných a kvantifikovaných cílů, a zjištění výše této odměny je již jen věcí pouhého aritmetického výpočtu. I přesto, že k vyplacení odměny je třeba formálního přiznání příslušným vedoucím zaměstnancem či orgánem společnosti, které je učiněno až v období následujícím po uzavření účetních knih, stále se jedná o nárokovou část mzdy a rozhodnutí o jejím přiznání má pouze deklaratorní charakter. V takovém případě by na odměny měla být vytvořena dohadná položka. Pokud je však odměna vázána na zhodnocení dosažených pracovních výsledků na základě úvahy příslušného vedoucího zaměstnance, má toto rozhodnutí konstitutivní význam a jde tudíž o nenárokovou část mzdy, o které by nemělo být účtováno do okamžiku rozhodnutí o její výplatě.
Nejvyšší správní soud se v citovaném rozhodnutí zabýval rovněž oprávněností tvorby dohadné položky na nevybranou dovolenou, přičemž uzavřel, že dohadnou položku lze daňově účinně vytvořit pouze na náklady související s dovolenou, kterou v následujícím roce nebude možno čerpat a bude tedy muset být v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce proplacena.

Rozdíl cen obvyklé v DPH a na dani z příjmů
7 Afs 102/2006-132 ze dne 10. 5. 2007
Podstatou posuzování je rozdílnost mezi zněním zákona o DPH a zákonem o daních z příjmů. Oba předpisy pro stanovení ceny obvyklé odkazují na zákon o oceňování majetku. Zákon o DPH v případech specifikovaných v § 36a odkazuje na tento zákon přímo jako jediný způsob stanovení základu daně. Zákon o daních z příjmů však nejprve preferuje možnost zajištění obvyklé ceny na trhu, v další fázi pak možnost daňového subjektu správce daně přesvědčit o důvodech odklonu od oceňování majetku. Zákon o daních z příjmů pak skýtá mnohem větší prostor pro vyjednávání se správce daně, než zákon o DPH.

Cena obvyklá v intervalu nejčastějších cen
8 Afs 80/2007-105 ze dne 31. 3. 2009
Cenu sjednanou nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek ve smyslu § 23odst.7 ZDP nelze obvykle stanovit jediným číslem, ale intervalem nejčastěji realizovaných cen.
S tímto judikátem souvisí také rozhodnutí NSS č.j. 7a 72/2001-53 z 11. 2. 2004, ze kterého plyne, že soudu nepřisluší určovat, kterému z kriterií má správní orgán pro určení ceny obvykle přihlížet, proto toto NSS nechává na správním orgánu, přičemž však opakuje, že tato kritéria musí vést ke spolehlivému a objektivnímu závěru.

Rozdílné znalecké posudky
7 Afs 50/2010-60 ze dne 1. 7. 20010
Pokud má správce daně v téže otázce dva rovnocenné posudky, ale do závěru zcela odlišné, nepřísluší mu rozhodovat, který z nich použije. Naopak je povinen odstranit jejich vzájemné rozpory a nesrovnalosti a to především prostřednictvím výslechu znalce, případně obou. Pokud by tyto výpovědi nevedly k objasnění nesrovnalostí, bylo by na místě přistoupit k dalšímu znaleckému posudku.